runy

Runy jsou znaky odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v období raného Středověku a pozdní tzv. rané doby dějinné, což je název pro Starověk neantické části Evropy. Sady run se nazývají futharky nebo futhorky podle prvních znaků. První futhark obsahuje 24 znaků, druhý jenom 16. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je Věštba nebo různé formule a talismany. Dnes umíme runové znaky rozluštit, smysl některých textů nám však zůstává utajen. Runy se obvykle ryly do kamenů. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, především pak barvení, které se provádělo většinou krví pisatele. Runám se přičítá božský původ. Báje praví, že bůh Odin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění. Podělil se pak o své vědění s elfy, trpaslíky, obry a dokonce i lidmi. Ve starších časech se dokonce provokativně ptá: :''"Víš, jak se ryjí? Víš, jak je vykládat? Víš, jak se barví? Víš, jak se zkouší? Víš, jak prosit je nutno? Víš, jak podávat oběť? Víš, jak ji poslat? Víš, jak ji porazit?" A runoví mistři a mistryně (na Severu bylo vždy lepší postavení žen než žen slovanských) se snažili vědět. Skládali runy z větviček, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách a zaříkadlech. Nejpoužívanějšími sadami jsou Germánský_futhark_prostý, Anglosaský_futhork a Vikingský_futhork.